Profesor Dr. Jigoro Kano, tvůrce judo a zakladatel Kodokanu se narodil 28.10. 1860 nedaleko města Kobe, odkud však jeho rodina přesídlila roku 1871 do Tokia. Jigoro Kano byl v mládí velmi slabý. Chtěl nějakým způsobem zvýšit svou sílu do té míry, aby se vyrovnal svým vrstevníkům, nebo je dokonce předčil. Slýchal občas, že existuje jakési zvláštní bojové umění, s jehož pomocí může malý a slabý člověk překonat daleko silnějšího útočníka. To byl důvod, proč se malý Jigoro Kano rozhodl naučit tomuto umění. S Ju-Jutsu se Kano poprvé seznámil ve svém rodišti od sluhy svého otce. Ve třinácti odešel studovat na soukromou anglickou školu v hlavním městě.
 

Jigoro Kano je pravděpodobně nejvýznamnější osobností moderních japonských bojových umění Budó (válečná cesta). Sám je celosvětově známý jako tvůrce Judo. Znak „do“ je podle jeho vzoru celosvětově užíván jako součást názvu moderních japonských bojových umění. Kano se osobně znal se všemi tehdy žijícími velkými mistry japonských bojových umění. Uvědomoval si, že postupně vymírají a že je potřeba zachovat jejich vědění příštím generacím. Z tohoto důvodu založil oddělení výzkumu a studií starých umění bojů „Kobudo Kenkyukai“. Tato stará bojová umění považoval za kulturní památku Japonska. Kano zavedl systém technických stupňů „Kyu“ a „Dan“, která převzala všechna Budo. Pracoval jako vysokoškolský učitel a jako úředník ministerstva školství. Měl velký vliv v organizaci Dai Nippon Butoku kai, pověřenou katalogizací a sjednocováním různých vojenských umění v Japonsku. Vyjímečnost Kana se projevila také v jeho snaze o poznání evropské tělesné výchovy. Kano se věnoval i studiu boxu, gymnastiky a anatomie, což v Japonsku té doby bylo neobvyklé, neboť tělesná výchova „Taiiku“ neexistovala a Japonci neznali tělesná cvičení, jejichž smyslem by byl jen tělesný rozvoj. Kano studoval dva roky v Oxfordu a Evropu navštívil šestkrát. V roce 1936 přednášel i v Praze

Úpadek starých škol Ju-Jutsu zbavil jejich učitele dosavadního zaměstnání, takže jim nezbylo, než hledat si obživu někde jinde. Nebylo proto právě snadné nalézt dobrého učitele Ju-Jutsu. Až v roce 1877 se Kano stal žákem sedmačtyřicetiletého Hachinosuke Fukudy. V této době se zapsal na tokijskou univerzitu ke studiu literárních věd. Když mistr Fukuda zemřel (1879) zanechal Kanovi všechny záznamy svého Dojo. Dalším mistrem který jej vyučoval byl tehdy dvaašedesátiletý Masachi Iso ze školy Shinyo-Ryu, který však dva roky nato rovněž umírá (1881). Kano se v této době věnoval studiu starých, dříve utajovaných rukopisů, které kupuje v antikvariátech mnohdy za velmi příznivé ceny. Poté se mu podařilo seznámit s Tsunetoshi Ikubou ze školy Kito-Ryu, jenž za Shogunátu patřil ke střední vrstvě samurajů. Ikuba zemřel v roce 1888 a ještě za svého života zanechal Kanovi velké technické dědictví školy Kito. Mladý Kano však hledal vytrvale: podařilo se mu nalézt výborného mistra Ju-Jutsu Teinosuke Yagi, který ho naučil základům svého umění. Kano, toužící po důkladném poznání tohoto starého umění, se postupně sešel s dalšími učiteli Hachinosuke Fukudou a ze školy Shinyo-Ryu a Tsunetoshi Ikubou ze školy Kito-Ryu a byl těmito třemi vynikajícími učiteli zasvěcen do tajů umění obou zmíněných škol. Mladého Kana nutila jeho neukojitelná touha po poznání k dalšímu studiu a zkoumání tajů dalších škol Ju-Jutsu. Pro tento účel nelitoval nikdy energie a všechen volný čas, který mu zbyl po splnění jeho učitelských povinností, věnoval vyhledávání a navštěvování třeba i vzdálených mistrů, jen aby se od nich naučil něčemu novému, co dosud neznal. A tak se mladý Jigoro Kano stal ve svém oboru uznávaným mistrem a dosáhl v něm takové úrovně jako dosud nikdo před ním. Čím více Kano studoval Ju-Jutsu, tím více se utvrzoval ve svém poznání, že je to nejen velmi zajímavé umění, mající možnost velkého uplatnění v praktickém životě, nýbrž i velmi dobrý prostředek pro trénink a vývoj těla i ducha.Toto poznání ho přivedlo na myšlenku využít tohoto umění v podstatně širším měřítku. Nejdříve ovšem bylo nutno staré umění upravit. Starý systém Ju-Jutsu nebyl totiž dostatečně upraven pro civilní tělesný, psychický a morální trénink a vývoj. Každá ze starých škol Ju-Jutsu měla své přednosti i nedostatky. Kano dospěl k závěru, že nejlépe bude vybrat si principy několika škol, a tak položit základy, na nichž by bylo možno postavit nový systém Ju-Jutsu, třeba jen pro trénink a sebeobranu v praktickém životě.

Rok 1886 byl pro Kodokan velmi důležitý. V té době začaly staré školy znovu oživovat Ju-Jutsu a v boji o žáky začaly mezi sebou soupeřit. Posléze došlo k vyvrcholení tohoto soupeření. Roku 1886 bylo na popud ředitele tokijské policie uspořádáno utkání mezi školami. Význam tohoto utkání byl nesmírný, byla to vlastně rozhodující bitva, neboť tu nešlo o nic menšího než o uznání a život tohoto nebo onoho systému a případná porážka by jistě znamenala konec Kodokanu. V utkání se školou mistra Totsuki, na které vyslaly obě školy po dvanácti závodnících, oslavil Kodokan nebývalé vítězství: jen jeden zápas skončil nerozhodně, ve všech ostatních zvítězili reprezentanti Kodokanu. I v dalších utkáních dokázali svoji převahu nad žáky jiných škol. Toto rozhodné a dokonale přesvědčivé vítězství zajistilo Kodokanu nesporné prvenství před všemi školami Ju-Jutsu, a to nejen pokud jde o vnitřní náplň a morální působení, ale především o praktický význam v boji. Od té doby nastal rozvoj „Kodokan-Judo“ na školách v Japonsku a v japonské armádě jako prostředek zvýšení bojeschopnosti vojáků při boji zblízka. Během různých militaristických akcí, zvláště při tzv. „Boxerském povstání“ v Číně v letech 1884 – 1901 byly poprvé použiti v boji japonští vojáci vycvičení metodami Kodokan-Judo.